po 7.3.2011

07. 03. 2011 | † 23. 07. 2011 | kód autora: GKJ

Neděle

Hrozný den. Pláču od rána do večera. Po ranním rozhovoru to ani jinak nejde. Dopoledne se snažím, nemyslet. Odvážila jsem se na myčku. Měli jsme s Adamem oba premiéru. Všude voda. Potom brusle, kyblík, vyčistit vevnitř. Zase voda. Slzy nejdou zastavit. Pryč s vodou. Musím vyčistit sebe vevnitř. Kamil tuší, ví, jsem čitelná, jak popsaný papír. Lhát je naprosto zbytečné.

Tati, přijdeš dneska? Budeš u nás spát? Proč zase odcházíš? Proč nejsi s námi?

Dvakrát Jeník věděl o co jde a podruhé i kam se míří. Kdo jsem, abych mu slíbila, že bude zase všechno jako dřív, abych za měsíc otočila všechno jinak? Jsou bezbranní, závislí a nemůžou nic změnit na našich rozhodnutích. Jejich názor může být smeten, bez špetky uzardění. My jsme dospělí a my určujeme běh života.. Ne, nemám právo a nejsem bezcitná. Celou noc jsem probděla a přemýšlela o všem co má láska k Tobě je schopna spáchat. Byl by to zločin. Byl by určitě potrestán a zle vykoupen.

Vím, že Ti nebylo dobře, vím všechno co hrálo roli ve Tvém rozhodnutí, vím, že jsme to tak ani jeden nechtěli. Někam se to celé posunulo. Špatně.

Nechci přijít o důvěru dětí.

Neumím žít dvojí život.

Jsem soběstačná, to jsem si dokázala. Dokážu věci, které jsem si myslela, že nedokážu. A vím, že i pracovně to dokážu. Dokážu bojovat za život svůj a svých dětí. Ale ne za náš. Teď ne.

Kamil se vrátí. Vrátí se i přesto, že spolu nebudeme žít intimně.

Je mi líto, že nám Tvoje máma nedokázala tenkrát pomoct. Věřila jsem ji a teď lituji. Ale rozumím ji. Zachovala se jako matka, jako slepice Tě chtěla schovat pod křídla a uchránit. Nemám jí to za zlé. Zachránila Tebe, pro tu chvíli. Ale nepomohla nikomu. Tak jsem to cítila i v tom snu. Ale mlčela jsem. Asi proto, že jí neznám a nevím co všechno jí k tomu vedlo, ani co jsi říkal Ty, že mě dokázala tak lehce odsoudit. Že už neměla potřebu mě vyslechnout. Tak to musím aspoň napsat tady.

I teď doufám, že všechno dobře dopadne, ale nejsem v tom vůbec zahrnuta.

A jestli mi chceš opravdu pomoct, nechej mě žít bez Tebe a žij beze mě. Čas ukáže jestli mají být věci jinak.

12:00

Nemohla jsem jít s Tebou na oběd. Přijel Kamil. Pokračovali jsme ve včerejších rozhovorech.

Bože, jak se ve mě všechno pere. Když uvěřím tentokrát....ne, musí to vykrystalizovat, chce to čas, hodně času, než se zařídíš Ty, bude to dlouhá doba a co bude se mnou...to může být kratší. Jsem tak unavená. Nemůžu zase skončit na prášcích. Nechci. S tím už nemůžu ani k psychologovi. Co mi tak asi na to všechno řekne....že jsem se úplně zbláznila a že jsem mrcha.

 


Zobrazit další články tohoto autora

Související články

Copyright © 2008-2018 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.